Procházka se záměrem v bdělé pozornosti za hranicemi běžného vnímání, kdy nejsme vázáni povinnostmi a rozvrhem, ale vedeni srdcem a znameními, kdy si dovolíme vystoupit z času chronos do času kairos, který je časem příležitosti na změnu. Bdělá pozornost, soustředění se na záměr, otevřenost mysli i srdce a odvaha překročit vlastní hranice, to jsou ingredience, které na procházce mimo čas potřebujeme.
Průběh
Představte si, že si berete dovolenou. Odpočinout si, nabrat vítr do plachet, zregenerovat se a možná se v něčem vzdělat nebo si rozšířit obzory. Kniha, workshop, výlet nebo kombinace? Jaký je vlastně ten správný směr? Bude mi na všechno, co chci stihnout, stačit pár dnů? Ale…, a tak dál. Rozhodovat se, o tom všem, když všechno tlačí, ale hlavně, není na nic čas. Představte si, že z času na chvíli vystoupíte. Cože? To jde? Není to trik? Jak?
Než vyjdete ven, do města nebo do lesa, prostě na procházku, stanovte si záměr, podobně, jako když vstupujete na šamanskou cestu nebo když usínáte. Co potřebuju vědět,…? Nechejte doma všechno, co by vám mohlo překážet a vyrazte. Záleží na vás, kam se vydáte. Osobně dávám přednost procházce v přírodě, protože mi dovolí, ponořit se hlouběji. Ve městě je to jiné, znáte to; doprava, dav, hluk,…park je taky v pohodě, ale les je lepší.
Vycházíte ven se záměrem, nechat si ukázat, co potřebujete vědět ohledně konkrétního projektu, vztahu, cesty, čehokoli, co vaši mysl zaměstnává a nechce vás pustit. Než vyrazíte, spojte se svými průvodci, sdělte jim svůj záměr a požádejte je o podporu, zameditujte si, pročistěte se, mentálně a energeticky, aby výsledek vaší cesty mimo čas dosáhl co nejvyšší kvality. Tento postup vychází a inspiruje se v metodě aktivního snění a můžete se o něm dočíst v knihách nebo článcích Roberta Mosse. Vstupujete do času kairos, který je, jak autor metody říká, časem příležitosti, “kdy se vesmír stává osobním” a vy se stáváte kairomancerem, člověkem, který se nechává vesmírem oslovit a vést znameními, je otevřen konkrétní nabídce vesmíru a přijímá výzvu na změnu.
Doporučení zní, nic neočekávejte, zůstávejte v přítomnosti a otevřete se na příjem. Doporučení zní také, neotevírejte se víc, než na kolik vám stačí ochrana v případě, že by s vámi chtěla komunikovat entita, která vám v tu chvíli nemusí být nakloněna. Informační kanály, kudy k vám zpráva od univerza může přijít, jsou různé. Křik sojky, poryv větru, náhodné setkání, náhlá změna počasí, přejde vám přes cestu liška, dostanete SMSku v okamžiku, který zprávě dodá další rozměr, …a zároveň, pokud má zpráva skutečnou sílu, dostaví se s ní i jasný pocit. Je to reakce organizmu na energetický impulz. Stává se, že v okamžiku přijmu vám zpráva nemusí dávat smysl; aha moment se dostaví vzápětí, ve snu nebo za pár dnů.
Níže bych se s vámi rád podělil o jeden takový příběh z procházky do času kairos:
Osobní zkušenost
Vyrazil jsem ven. Chvíli mi vždycky trvá, než vystoupím nad hladinu lidských obydlí, mentálně i fyzicky. Až potom, mimo to vlnění prostoru a vrnění mentálního pole uvědomím si jeho nepřítomnost. Náruč přírody mě objímá, zpěv ptáků čechrá nervy, vítr a slunce čistí od zbytečností. Vstupuju branou korun starých stromů na cestu, vítá mě jejich světlo, náhle jsou to záblesky vědomí projevující se také jako stromové bytosti.
Průvodci, nabádají mě, abych si zul boty. Najednou mi připadá, že nemám na nohou pneumatiky a dotýkám se Země, kudy chodí i divoká prasata, živá příroda, jsem taky její dítě, vnímám srdce a dech a energii proudit od chodidel až vzhůru a zpět, směr je najednou jasný, nese mě záměr. V jednom okamžiku, jakoby do mě něco popostrčilo, odbočuju mimo značenou cestu. V krajině mimo čas, uslyším za sebou výrazné bzučení a čmelák přilétá si pro odpolední přísun vitamínů k mraveništi, přiklekávám a jsem jedním z nich. Čtu zprávu.
Oblaka a slunce, vítr a stromy, nejsem středem vesmíru, jak se to stalo nevím, jenom jdu. Tráva a pole vědomí, příroda mě nese a vtahuje a na cestě zajíc. Stojím, protože i on může mít zprávu a nechci ho hned vyplašit. Jdu tiše, až kam mě to pustí. Vítr se utišil. Sunu se po centimetrech, je zabraný do čerstvého lupení. Stojím, jeho uši v trávě jsou pro mě zprávou. Najednou hop hop a mizí, aniž by se otočil, vím, že o mě věděl. Zastavil se a otočil, kouká na mě. Jakou máš pro mě zprávu zajíci?
V noci se mi zdál sen.
Děkuji ti zajíci!
